Poradna Hojení ran

Léčbou chronických ran se dnes zabývají jak jednotlivci z řad zdravotníků, tak zdravotnické organizace, ambulantní i lůžková zařízení a v neposlední řadě též farmaceutické firmy. V praxi se s ranami můžeme setkat prakticky všude. Na všech základních odděleních nemocnic v ambulancích, sociálních zařízeních, stacionářích apod.

V dnešní době si spoustu lidí myslí, že medicína zná recept na každou ránu. Proto mnohdy počátek potíží banalizuje a přichází až ve fázi, kdy „dobré rady“ selhaly. V ambulancích praktických lékařů pak předpokládají, že lékař vydá recept na prášky či mast a bude zase vše v pořádku. Jenže už tady mnohdy začíná oboustranně nepříjemné překvapení. Žádné „zázračné léky“ ani masti v tomto případě zkrátka nejsou a ani být nemohou. Proč???

Mezi nejčastější příčiny stagnace hojení patří ischemie. Jednoduše řečeno jde o stav, kdy se do postiženého místa nedostává potřebné množství krve. Tato situace nastává v momentě, kdy se sníží průtok krve v přívodné cévě. Příčinou sníženého průtoku je nejčastěji tzv. aterosklerotický plát, který ulpívá na vnitřní stěně cévy a ten jí postupně uzavírá.

Co způsobuje vznik bércového vředu? Jaké způsoby léčby nabízí současná medicína? Jak může pacient sám sobě pomoci?

SDN právem patří mezi nejobávanější chronické komplikace diabetu. Tento stav představuje nejen závažný medicínský, ale také společenský problém. Takto postižení lidé jsou ve většině případů opakovaně hospitalizováni předčasně invalidizování. Na vině je často jednak noncompliance samotného pacienta, ale také nedostatečná sociální podpora, včetně nedostatečné úhrady zdravotních pojišťoven (dále jen ZP) Situaci ještě více zhoršuje probíhající celosvětová krize, kterou zvláště chronicky nemocní pacienti pociťují velmi intenzivně.

Stále rostoucí podíl diabetu v dnešní společnosti děsí vědce, znepokojuje zdravotníky, ale bohužel stále nedostatečně oslovuje pacienty.

Enzymy jsou nezbytnou součástí všeho živého. Podmiňují a urychlují biochemické reakce, které jsou vlastně podstatou všech základních pochodů, které se odehrávají v každém organismu. Jako zvláštní „živou“ formu zevní enzymoterapie lze označit léčbu larvami mouchy bzučivka zelené (larvální terapie-maggot terapie).

Anatomicky označujeme jako nohu pouze spodní část končetiny, uloženou pod hlezenním kloubem. Každý, kdo pečuje o tuto část lidského těla (tedy i pedikér) však může nohu vnímat jako velký zdroj informací. Ovšem noha nad kotníkem nekončí. Je třeba vnímat celkový stav každého, komu péči poskytujeme. Zkušený pedikér tak může identifikovat počínající problém dříve než u zákazníka dojde k významnému poškození. Položme si tedy otázku: „Neměla by být pozice pedikérů v primární péči posílena? Byla by přínosná společná tématicky zaměřená setkání zdravotníků, lékárníků a pedikérů?

Do Center chronických ran přicházejí nejčastěji pacienti s doporučením kožního lékaře poté, co selhala lokální terapie nebo od lékaře praktického. V druhém případě sebou pacienti přinášejí řadu výsledků z nejrůznějších vyšetření, odběrů apod. Často jde o výsledky, které již nejsou aktuální či přímo nesouvisí s daným problémem. Ve většině případů zjišťujeme, že byla použita spousta lokálních prostředků včetně moderních krycích materiálů, přesto však ke zlepšení nedošlo. Dlouholetá praxe nám ukazuje, že většina těchto pacientů má jeden společný velmi podstatný problém.

Cílem edukace je:

• akceptace a dodržování efektivního terapeutického programu a realizace efektivního selfmonitoringu
• zlepšení kvality života, zlepšení metabolické kompenzace s důsledkem snížení prevalence pozdních komplikací a zpomalení jejich progrese, snížení invalidity, snížení morbidity, snížení dnů hospitalizace.

• zlepšení compliance pacientů, snížení incidence nežádoucích účinků léčby, pokles spotřeby medikamentů a jiných léčebných prostředků

• zachování plné práceschopnosti